Příběh Ratibořek

Jsme Naďa, Jirka, Míša, Míra, Péťa a Zbyněk. Máme spoustu dětí,  vnoučat a velkou partu kamarádů… a velká parta potřebuje velké místo.

 

K ratibořskému zámečku přivedla  Jirku a Naďu souhra okolností. Na počátku bylo přátelství čtyř stavařů, nápad jednoho z nich Tomáše Šimona a polorozpadlá nemovitost kdesi u Tábora. První rekonstrukce mohla začít. Z ruiny se stalo místo příhodné k pořádání volejbalových turnajů, větších narozeninových a rodinných oslav, ale i víkendová únikovka z Prahy.

Míša a Míra se tady vzali a zámeček ožil jejich dětmi i kamarádů jejich dětí. Ukázalo se, že Ratibořky jsou dětským rájem k prázdninovým pobytům, bojovkám v okolí  a dobrodružným výpravám v objektu. Péťa a Zbyněk tak přibyli do party, jejich děti i oni si tady zamilovali start letních prázdnin.

Jednu dobu jsme stáli před rozhodnutím, co se zámkem dál.

Prodat, nebo do něj zainvestovat?

Zvítězila láska k  místu a chuť podělit se o něj s ostatními. Rozhodli jsme se tedy dát objekt do kupy a nabídnout ho k pronájmu. Pronájem nám pomůže snížit náklady na provoz a my jej můžeme pro všechny  jeho milovníky zachovat. Třeba se sem také budete rádi vracet. 

„Zámek, jemuž tento název pro nevzhlednost ani nepatří.”

aneb historie zámečku v Ratibořských horách

V kronice Ratibořských Hor se objekt, kterému dnes říkáme "Ratibořky" označuje výrazem zámek. Jeho historii bylo náročné nastudovat, protože v Pamětní knize města Hor Ratibořských lze nalézt jen malé množství informací o objektu č. p. 1. 

Ratibořské Hory, dříve nazývané Hory Ratibořské, byly založené ve 13. století a největší rozmach obce proběhl v 16. století v souvislosti objevení stříbrné rudy na tomto území. Historie obce je zaznamenána v místní kronice. Zámek byl postaven na náměstí.

Zámek byl postaven v roce 1726 J. J. knížetem ze Schwarzenbergů na základech a sklepech předchozího objektu, o jehož historii nelze nic dohledat. Lze ho nalézt v katastrech nemovitostí z roku 1830 i v mapě městečka z roku 1792, kam ho zakreslil schwarzenberský knížecí horní rada Jan Schindler. Zámek lze najít i v geom. mapě pastviny z roku 1792, a v Císařských povinných otiscích stabilního katastru z let 1826–1843. 

Dříve byl obecní katastr malý, protože sousední obce nebyly ochotny i přes snahu místního zastupitelstva katastr rozšířit. V Táboře sídlila správa, berní úřad a finanční správa, pod kterou spadaly i  Ratibořské Hory. 

Zámek v Ratibořských Horách není zámkem pravým. V kronice se píše: „Zámek, jemuž tento název pro nevzhlednost ani nepatří.” (Pamětní kniha města Hor Ratibořských, 1935). Stojí na jižní straně náměstí a v minulosti před ním byly vysázeny akáty. Před objektem se nachází dnes už vyschlá kašna, která byla pro obec důležitým zdrojem vody. Vodu do obecních kašen vedou dřevěné roury. Zároveň v zámku bývaly důlní úřady a byty úředníků, protože sloužil především k administrativním účelům. Později byla v této budově četnická stanice, byt obvodního lékaře, byt faráře a v přízemí se nacházel byt vodáka a hajného. 

Začátkem roku 1922 se v obci rozmohl stavební ruch. V této době byla provedena oprava Chrámu Páně sv. Vojtěcha.  „Dalším důležitým mezníkem ve vývoji a prosperitě obce bylo zavedení elektrického proudu.“